Setkání s kavalírky

V roce 1992 probíhal v televizi seriál o méně známých plemenech psů. V jednom dílu se objevil milý psík - kavalír. Mne i manžela oslovil natolik, že jsme se rozhodli si ho v budoucnu pořídit. Trvalo to trochu déle než jsme původně čekali. V březnu 2001 objevil manžel inzerát, kontaktoval chovatelku a jeli jsme se podívat. Přivítala nás skupinka čtyř kavalírků - maminka, teta a kluci. Bylo vidět, že nemají žádný ostych a radují se z naší návštěvy. Měli jsme zjednodušeno rozhodování. Přeci jenom vybírat ze dvou štěňátek je lepší než hledat v celém houfu. Pejsci se dředvedli jako veselá, hravá a nebojácná stvořeníčka. Po malé úvaze jsme se rozhodli pro to lépe vybarvené, které bylo i více přítulné. Dohodli jsme se s chovatelkou. Sepsali smlouvu, překontrolovali očkování, probrali stravu a další informace. Vzali jsme pejska do náruče a vyrazili k domovu. Ještě v autě jsme se dohodli, že mu jméno zkrátíme na DAN. Bylo na něm vidět, že se mu změna zamlouvá a snad i ví - to je moje jméno. 

Naše děti o našem výletu nevěděly. Jaké bylo jejich překvapení, když Dana uviděli. To bylo radosti z obou stran. Děti hladily, smály se a výskaly. Dan je začal hned olizovat, kroutil se před nimi, ocásek se mu jen míhal. Jako by k sobě patřili od nepaměti. 

Takto se k nám do rodiny dostal první kavalírek.